Překlad Michal Zahálka

Režie Vojtěch Štěpánek

Alice: Budu ti připadat naivní, ale někdy si říkám, jak by bylo všechno jednodušší, kdyby si všichni říkali pravdu...

Michel: To by byla hrůza, Alice. Učiněná noční můra. Kdyby si lidi ze dne na den přestali lhát, nezbyl by na Zemi jedinej pár. Vlastně by to byl konec civilizace.

Komedie Pravda vypráví zábavný příběh plný nečekaných zvratů o dvou manželských párech a jejich (ne)bezpečných vztazích. Autorem bryskní konverzační hry je jeden z nejoceňovanějších a nejhranějších současných francouzských dramatiků Florian Zeller. Komedie o dvou manželských párech a jejich nevěrách, ve které se lže jako o závod. Paul nedávno přišel o práci za velmi pohnutých okolností a zatím se mu nedaří najít novou. Při vzájemných tenisových duelech s nejlepším přítelem Michelem se mu už dlouho nedaří a stále prohrává. Michelovi leží smutný stav života jeho nejlepšího přítele na srdci. Tím spíš, že už půl roku tak trochu spí s jeho ženou. A tak na něj bere ohledy a milosrdně mu lže a nabádá k tomu i jeho ženu. Chce přece před zbytečnou bolestí ochránit své nejbližší, kamaráda i svou manželku. Proč ubližovat lidem, na kterých nám opravdu záleží? Michel zkrátka musí lhát, nic jiného mu v takové prekérní situaci nezbývá. Lež je v tomto ohledu projevem ohleduplnosti. Michel je přesvědčen, že je vždy o krok napřed a že ví víc než ostatní. A ani trochu není připravený na možnost, že by se karta mohla obrátit a události nabrat nečekaný spád. A tak se Michel, který je vyznavačem lhaní z ohleduplnosti, najednou musí vyrovnat s tím, že někdo třeba taky nemusel říct pravdu jemu samému...

Co se stane, když lidé ztratí společnou řeč a přestanou si rozumět? V biblickém Babylonu vedlo zmatení jazyků k rozpadu společnosti. V Babylon baletu ostravského baletního souboru dochází ke vzniku něčeho nového: čtyři tanečníci skrze tanec hledají způsob, jak porozumět druhým i sami sobě. Babylon balet je autorský tanečně-divadelní projekt slovinského režiséra Rocca a tanečníků baletu NDM Natalie Adamske a Reie Masatomiho, kteří jsou autory choreografie a podíleli se i na tvorbě scénáře. Inscenace je vytvořena přímo na míru prostoru ostravského Divadla „12“ a právě ve spojení s touto komorní scénou nabízí živý, emocionálně bohatý a zároveň velmi intimní zážitek. Taneční obrazy, které s hudbou Erika Satieho volně plynou mezi vysvětlitelným a nevysvětlitelným, tvoří pestrou mozaiku složité mezilidské komunikace ve světě, kde i z chaosu může vzniknout nový řád a životní harmonie.