Tato velkolepá grand opéra je přepracovanou verzí skladatelovy dřívější italské opery Mojžíš v Egyptě, kterou rozšířil a přizpůsobil požadavkům francouzského hudebního divadla. Poprvé byla uvedena 26. března 1827 v Divadle královské akademie hudby na scéně Salle Le Peletier v Paříži.

Vypráví o Mojžíšově úsilí vyvést izraelský lid z egyptského otroctví, které se neobešlo bez střetu s faraonem, jenž následně vyústil v deset ran egyptských, a o zázračném rozestoupení Rudého moře. Libreto inspirované biblickým příběhem rozšiřuje původní italskou verzi o nové postavy a vztahové linie, čímž posiluje emocionální náboj opery a dodává příběhu širší dramatický oblouk.

Rossini v díle propojuje svou charakteristickou virtuózní vokální stylizaci s efektními sborovými a scénickými obrazy, které naplňují požadavky francouzské velké opery na monumentalitu a spektakulárnost. Skladatelova hudba je nejen bohatá na emocionální výraz a dramatické kontrasty, ale důmyslně též pracuje se sbory, které v díle hrají významnou roli. Mojžíš a faraon tak představuje důležitý předstupeň Rossiniho posledního operního díla, Viléma Tella, v němž skladatel tento styl dovádí k dokonalosti. Zatímco Vilém Tell se stal symbolem francouzské grand opéry s důrazem na hrdinský patos a revoluční motivy, Mojžíš a faraon zůstává jedním z nejvýraznějších Rossiniho pokusů o propojení italské kantability s francouzským smyslem pro dramatickou výpravnost.